O nemocnici z historických pramenů

Aktualizováno: úterý 22. červenec 2014 8:41

 

Vše velké, s čím se v životě potkáváme, mívá zpravidla malé začátky. A to lze říci i o předchůdkyni dnešní nemocnice ve Vimperku, která je již řadu desetiletí pravým dobrodiním obyvatelstva v tomto chudém šumavském kraji.

Vraťme se více než o 120 let zpět. Už tehdy bylo město Vimperk střediskem širokého okolí a rozsáhlého velkostatku, jehož majitelem byl kníže Jan Adolf ze Schwarzenbergu. V celé oblasti tehdy nebylo žádné zdravotnické zařízení a běžnou péči o nemocné přijímalo několik ranhojičů a jeden panský lékař. Vydání několika guberniálních nařízení o zakládání nemocnice se na Vimpersku neprojevilo zvlášť kladným ohlasem a zájem o zřízení zdravotnického ústavu (tedy nemocnice) měli jen knížecí úředníci na zámku. Poukazovali na to, že v celém Vimperku není k dizpozici žádné místo, kde by se jim nebo vězňům, lidem posílaným postrkem, čeledi a služebnictvu zámeckých zaměstnanců v případě onemocnění dostalo náležité lékařské péče.


Rovněž při vypuknutí nakažlivých chorob, což bývalo časté, bylo pokaždé třeba zajistit odloučení onemocnělých od ostatních lidí, ale často se to nedalo provést, takže masy obyvatelstva byly vystaveny stálému nebezpečí nákazy. Poukazovalo se zejména na tehdejší tyfovou epidemii, která vyhubila celé rodiny. Při některých onemocněních se činila zvláštní opatření státní správou, která však zařídila pouze úhradu nákladů na léčení ve formě přímých podpor.

Postavit a vybavit vlastní nemocnici v režii velkostatku nebylo pro velké náklady možné. Během času se však podařilo knížecím úředníkům své představy o zařízení nemocnice přece jen uskutečnit, a to díky zvláštní události, která přispěla k urychlenému řešení situace.

V roce 1845 onemocněl jmenovaný kníže Schwarzenberg nějakou nebezpečnou oční chorobou, kterou se podařilo šťastně vyléčit. Knížecí zaměstnanci oslavili úspěšné vyléčení svého chlebodárce účastí na dobročinných akcích a den 14. prosince 1845, kdy do Vimperka zpráva o vyléčení doletěla, označili za den založení místní nemocnice. Úmysl postaviti nemocnici sdělili knížeti v lednu 1846 a setkali se u něho s plným pochopením. Svou účast na akci zdůraznil tím, že na stavbu věnoval pozemek, potřebné stavební hmoty a jejich dovoz v částce 2231 zlatých a osvobodil budovu od všech budoucích poplatků a dávek.

Na krytí hotových výdajů, především mezd, v částce 1008 zlatých se prostředky získávaly rozličným způsobem. Sbírka u knížecích zaměstnanců vynesla 504 zlatých, další příjem byl z výnosu dražby střelných zbraní zabavených pytlákům ve vimperských lesích a z poplatků za úřední výkony, které jinak připadaly do panské pokladny (např. peníze za odchodné, za propouštění z poddanství, za cestovní pasy, povolení k řemeslu apod.). Jiným prostředkem, jak získat peníze, byla dobročinná loterie. Majitelé vimperské sklárny Mayer a synovec věnovali ve prospěch nemocnice sklářské výrobky v hodnotě 60 až 80 zlatých a přišli s návrhem, aby se dar rozdělil na několik cen, které by se vydražily na plese konaném 9. února 1848 na zámku, což se také uskutečnilo. Celkový příjem činil 1444 zlatých a 15 krejcarů.

Se stavbou nemocnice na jedné pastvině nedaleko vimperského zámku se začalo na jaře roku 1848; 10. července téhož roku byl objekt převzat do užívání. Budova stála v příjemné, zdravé a chráněné poloze, měla dvě oddělené místnosti po čtyřech lůžkách pro nemocné, dále pokoj, kuchyň, spíž a sklep pro ošetřovatele. Lékařem nemocnice byl ustanoven dr. Vojtěch Popper z Vimperka a odborným zdravotníkem ranhojič Kellner; dalším členem personálu byl ošetřovatel. Pro všechny tyto zaměstnance vydala správa velkostatku služební instrukce a pro nemocnici statut.

Ve zprávě se uvádělo, že panská nemocnice ve Vimperku má za účel poskytovat zdarma péči a lékařské ošetření služebnictvu a čeledi v knížecích službách, služebnictvu panských úředníků, jakož i potřebným poddaným. Zámožnějším lidem se umožňoval pobyt v nemocnici za úhradu. Inspekcí a hospodářskou správou nemocnice se pověřil ředitel velkostatku. Odbornou lékařskou péči přejal panský lékař za pomoci ranhojiče a ošetřování nemocných zajišťoval ošetřovatel bydlící v nemocnici. Důležité bylo ustanovení, že se do nemocnice přijímají jen vyléčitelní nemocní a pouze tehdy, jestliže nemají zajištěno vlastní domácí ošetření nebo onemocní-li někdo nemocí vzbuzující u druhých odpor, a nebo nakažlivou chorobou, a nelze-li u nich doma zajistit jejich oddělené ubytování. Souhlas k přijetí do nemocnice uděloval podle dobrozdání lékaře ředitel velkostatku. Zámožnější lidé ošetřovaní v nemocnici platili denní poplatek 3 až 6 krejcarů, a navíc platili ještě za stravu a za léky. Nemocnice byla postavena z dobrovolných příspěvků a na úhradu výdajů spojených s vydržováním nemocnice se vytvářel zvláštní fond, jehož základ tvořil příjem z dobrovolných darů, sbírek a příspěvků.

Poměry ve vimperské nemocnici se krátce po jejím otevření ustálily a ústav začal plnit své poslání. Dnes se nám zdá být nemožné, aby nemocnice o pouhých 8 lůžkách mohla postačit pro celou oblast, avšak opak je pravdou. Lidé se tehty totiž obraceli o pomoc na lékaře jen ve skutečně nevyhnutelných případech, a když šel někdo do nemocnice, mluvilo se o tom v celém okolí jako o nějaké nevšední události.

O všedním chodu práce a života ve vimperské nemocnici chybí jakékoliv písemné doklady. Víme jen, že nemocnice existovala během celých 50. let a zanikla v druhé polovině 60. let 19. století. V té době byly postaveny veřejné nemocnice ve Strakonicích, Písku a Českých Budějovicích, kam se mohli nemocní v případě potřeby uchýlit. Ve Vimperku se začalo o založení vlastní veřejné nemocnice uvažovat hned po zániku zámecké nemocnice v roce 1869. O nové nemocnici se mluvilo jako o záležitosti, k jejímuž uskutečnění dojde v nejbližší době. Přesto však musel Vimerk čekat ještě mnoho let, než nemocnici založil pražský továrník a císařský rada - František Waldek - pod názvem „Chudobinec a nemocnice korunní princezny Štěpánky“ (Kronprincessin Stefanie Armen-und Krankenhaus), kterou roku 1887 věnoval městu Vimperk. Toto byl ústav, ze kterého vznikla nemocnice nynější.

Zdroj: Státní archiv – pobočka Český Krumlov, fond Velkostatek Vimperk